Styl „Tady a teď“
Styl je aplikací modelu plánování „Tady a teď“. V praxi nízkoprahových programů se často potýkáme s tím, že klienti po nás chtějí jen „málo“. Říkají: „Chci jen vyměnit.“, „Jen se tady ohřeju a hned zase půjdu.“, „Potřebuji se jen osprchovat.“, „Jen mi vysvětli tohle.“, „Chci tady jen v klidu sedět a poslouchat hiphop.“ a my se s nimi na tom domlouváme a pomáháme jim to realizovat.
Často jsme to my, kdo klienty provokuje, konfrontuje a nabízí: „Na co potřebuješ tu mastičku?“, „Můžeš mi ukázat, co tam máš na ruce?“, „Kdy jsi se naposledy sprchoval?, „Blíží se termín posílání přihlášek na střední. Máš už vybráno?“, „Odkud máš tu modřinu? Táta viděl žákovskou?“, „Jsi hodně hubená. To schválně?“, „Víš, že text této písničky je rasistický“? Díky kontaktní práci se dostáváme k zajímavým interakcím a rozhovorům s klienty, k poskytování služeb, k výchovným situacím, pracujeme na vytváření vztahu. Pokud máme dobře nastavené cíle služby a vhodně rozumíme individuálnímu plánování, můžeme nalézt podstatu procesu plánování i v drobných jednorázových činnostech, v nichž s klientem spolupracujeme.
Styl zaznamenávání „Tady a teď“ se hodí, když realizujeme tzv. dohodoplánování, tedy v rámci konkrétní situace uzavíráme dohodu, naplánujeme průběh a ihned situaci vyhodnotíme. Klient má nespojitou, jednorázovou zakázku, která mohla vzejít i z naší iniciativy. Vše se realizovalo v poměrně krátkém časovém úseku. Typickými příklady „Tady a teď“ přístupu je např. výměna injekčních jehel, poskytnutí sprchy v KC či NDC, jednorázové poradenství, kdy dítěti či dospívajícímu v NZDM předáváme nějakou znalost, kterou nemá.
Někdo může takto postavené plány např. moje kolegyně Hana Laurentová to často zmiňuje, považovat za samoúčelný důkaz pro inspekci. (LAURENTOVÁ, 2011). Pro mne jsou naopak způsobem, jak se učit o plánování přemýšlet. „Tady a teď“ nejvíce odráží praxi nízkoprahových služeb, kdy nemnoho klientů za námi přichází s „velkou zakázkou“. V terénní práci musíme vyhledávat samotného klienta a není jisté, zda jej potkáme, a přitom se snažíme, aby ano. V kontaktním centru a v nízkoprahovém klubu čekáme, zda klienti přijdou. A přitom děláme propagaci, aby přišli. V individuálním plánování v nízkoprahových programech vyhledáváme témata a čekáme, zda se klient chytí, zda přijde, v jakém stavu, v jaké náladě, zda bude něco chtít a pracujeme s ním na tom (RACEK in HERZOG a RACEK, 2011).
Dobře zaznamenaný plán ve stylu „Tady a teď“ je především stručný, ale přitom obsahuje vše podstatné. Je třeba připomenout, že záznam plánu je „důkaz“ naší práce, důkaz, jak pro zaměstnavatele, tak inspektory sociálních služeb a tak proto by z něj mělo být patrné, že dohoda, plánování i revize proběhly.
Příklad: Jareček z nízkoprahového klubu pro menší děti
Příklad vznikl ve spolupráci s kolegyní Hanou Laurentovou v hospůdce U žaludů, kde skupina fotbalových fanoušků masivně skandovala „Smrt Spartě“ a tím nám výrazně hatila přípravu semináře Zaznamenávání individuálních plánů.
„Popis situace:
Pracovník si všiml, že má Jareček na penálu nápis „smrt Spartě“. Otázal se ho, jak to Jareček myslí. Jareček (10 let) odpověděl, že přeje smrt všem Sparťanům. Pracovník se tedy Jarečka dále ptal, co ho k takovému postoji vede a jestli oněm lidem skutečně přeje smrt.
Jako nepříznivou sociální situaci zde máme potenciální hrozbu, že se z Jarečka stane xenofob, rasista a fotbalový výtržník.
Cíle spolupráce:
1) Ujasnit si, zda tato slova mohou být zraňující pro okolí nebo o i pro Jarečka
2) Ujasnit si postoje v tématech: nenávist, fotbaloví fanoušci a agrese.
Jak vidíme, cíle evidentně navrhoval pracovník, ale pokud je klient akceptoval, jde o legitimní cíle spolupráce.
Kroky:
Pracovník a Jareček si společně promluvili a zamysleli se nad tématy:
1) Kde se v Jarečkovi takové prohlášení bere, zda jde o nenávist a jestli je opodstatněná.
2) Zda takový nápis může v lidech vzbudit agresi, která může být nevýhodná i pro Jarečka.
Revize:
Rozhovor proběhl, Jareček uznal, že agresivní projevy bez hlubšího důvodu jsou spíše hloupé a že je obecně výhodnější se agresivně neprojevovat.“
Pro snížení administrativní zátěže jsem záznam zkrátil, přičemž ale obsahuje všechny požadované náležitosti viz. příloha č. 13.
Příklad – Klient NC z kontaktního centra pro uživatele drog
„Klient přichází na výměnnou místnost a chce čistý injekční materiál. Zeptal jsem se ho, zda má u sebe špinavou injekční stříkačku, odpověděl, že ne, protože je u sebe nechce mít – ihned se jich zbavuje. Domluvili jsme se na výměně a naplánovali, že mu vydáme injekční materiál, aby mohl brát čistými injekčními sety a vysvětlíme smysl výměnného programu. Klientovi jsem vydal injekční materiál, společně s HR materiálem. Klient odmítl alkoholový tampónek i přes vysvětlení rizik, které jsou spojené s neužíváním dezinfekce. Na závěr poděkoval, sdělil, že nic dalšího nepotřebuje, vše dostal, a že příště se pokusí injekční materiál přinést.“
Jak vidíte, opět na relativně malé ploše je zřejmá nepříznivá sociální situace, kdy klient nemá čisté jehly a chce je. Zřejmý je i cíl spolupráce, kdy klient získá injekční materiál, aby mohl brát bezpečněji. Je zde identifikace toho, že šlo o plánování „naplánovali“ a najdeme zde kroky i revize, kdy klient konstatuje, že už vše má. Z příkladu jasně vidíte, že plánování lze zahlédnout i ve vašich běžných činnostech.
Příklad – Irenka – klientka nízkoprahového klubu pro menší děti
Tento příklad původně zaznamenala Hana Laurentová. (LAURENTOVÁ, 2010) a následně jsem jej upravil pro potřeby semináře Zaznamenání individuálního plánování. Je uveden u stylu Příběh, a nyní z něj vyberu jednu dílčí intervenci a tu zaznamenám ve stylu tady a teď.
„Na otázku, jestli Irenku napadá, proč spolužáci ve škole útočí zrovna na ní, odpověděla, že je to proto, že je ošklivá, že se tak cítí. Zatímco ostatní dívky ve třídě podle ní jsou hezké až krásné. Domluvila jsem se a naplánovala s Irenkou, že probereme její představu krásy a to, jak ona sebe vidí. Následně jsme probraly, proč se Irenka cítí jako ošklivá a co pro ni vůbec krása znamená. Během tohoto rozhovoru jsem se snažila Irence dodat sebevědomí a předat jí názor, že krásu nelze vnímat obecně, že se každému líbí něco jiného. Na konci rozhovoru Irenka připustila, že to nemusí s krásou být přesně tak, jak to má v hlavě zafixováno. Souhlasila s tím, že má hezké oči, vlasy. Po rozmluvě uvedla, že jí je lépe a že jí zatím rozhovor stačí.“
Jak vidíme, tento příklad vychází z Irenčina příběhu. Pokud příběh známe, snáze se nám porozumí i této drobné intervenci.